nomen omen …
… aneb jména mne v poslední době pronásledují čím dál častěji a v nejrůznějších podobách.
nejprve jsem dostal příležitost napravit jedno historické opomenutí.
kdysi jsme si s tanečníkem pořídili firmu. jméno už měla,
takže ta tíživá povinnost nějaké vymyslet nám odpadla. žili jsme
v domění, že je pojmenována po našem oblíbeném státníkovi. jaké bylo
mé překvapení, když jsem asi po třech letech stanul v cizí zemi (tedy,
cizí byla pro mne, pro státníka naopak domovská) před jeho sochou a zjistil
jsem, že se vlastně jmenoval tak trochu úplně jinak … teď se mění
zaměření, obsazení a vůbec všechno co s tou firmou souvisí, takže je
možnost i předělat název. a tak se onen nejmenovaný politik zase bude
i v našem logu jmenovat tak, jak by měl. 
co je daleko zapeklitější, je vlastní výběr jména. v uplynulých dnech jsem dostal přiležitost vybírat jméno hned v několika situacích a musím konstatovat, že to není nic jednoduchého. a nic na tom nemění fakt, že některá z vybraných jmen zatím nedostanou příležitost k uplatnění. ta tíha volby, která předznamená výsledek celého snažení. ty tisíce nejrůznějších asociací … prostě žádný med.
a dosud žádný definitivní výsledek. zatím.
zatím?